|
|
Italian Neo-Parmenidism in the XXᵉ century. The philosophy of Emanuele Severino and death as a necessity of being
Barbieri, Sofia ; Klass, Tobias Nikolaus (vedoucí práce) ; Flock, Philip (oponent)
Mots-clé: Emanuele Severino, néo-parmenidisme, structure originelle, Être, Néant, mort. Le but de ce travail est la mise en circulation de la pensée du philosophe italien Emanuele Severino. Le néo-parménidisme, dont Severino est le plus grand représentant, est une voix intéressante dans le panorama philosophique italien et européen d'aujourd'hui et peut ouvrir un nouveau terrain à la recherche philosophique, en particulier dans la thématique de la mort. Nous nous intéresserons à donner une définition du néo-parménidisme et à esquisser le contexte à partir duquel et dans lequel il est né et s'est développé au XXᵉ siècle. Nous traiterons ensuite la "structure originelle", c'est-à-dire ce nœud logico-conceptuel qui, selon Severino, est le vrai fondement, car il permet de montrer l'être dans sa pleine authenticité, c'est-à-dire sans contamination par le néant. Nous aborderons aussi la seconde moitié des écrits de Severino, dans laquelle est théorisée et montrée la voie vers l'affirmation de l'Être authentique à travers le « coucher du soleil » de l'être-qui-n'est-pas. Enfin nous montrerons comment Severino arrive à donner un nouveau significat au phénomène de la mort, qui n'a plus à voir avec le néant mais seulement avec l'Être, en tant qu'approche à la Gloire.
|
|
|
Pojetí sebepoznání v díle Jiddu Krishnamurtiho
Čihák, Matěj ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Blažková, Miloslava (oponent)
Tato diplomová práce zkoumá pojetí sebepoznání v díle Jiddu Krishnamurtiho. Jiddu Krishnamurti (1895-1986) byl duchovní učitel a spisovatel, narozený v Indii a žijící v USA. Práce si klade za cíl představit Krishnamurtiho pojetí sebepoznání z něho samého. V práci jsou citovány úseky z Krishnamurtiho díla i z děl dalších souvisejících autorů z oborů filosofie, vědy či beletrie. První část práce představuje Krishnamurtiho život a dílo obecně. Druhá část zkoumá samotné téma sebepoznání v Krishnamurtiho díle. Práce se v prvé řadě snaží ukázat, jakým způsobem Krishnamurti rozumí sebepoznání a jeho možnostem. V druhé řadě se pokouší zařadit Krishnamurtiho dílo do kontextu celkového lidského hledání s intencí o nalezení dialogu mezi vědou a spiritualitou a mezi Východem a Západem.
|
|
|
Překročit okrsek světa: k poetice bytí na cestě v románu střední Evropy druhé poloviny 20. století.
Knotová, Tereza ; Činátlová, Blanka (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent)
Práce Překročit okrsek světa: K poetice bytí na cestě v románu středovýchodní Evropy druhé poloviny dvacátého století pojednává o fenoménu tuláctví v dané době a prostoru. Analýza textů osmi vybraných autorů (Albahari, Bachmannová, Bernhard, Bondy, Chwin, Miłosz, Müllerová, Sebald, Velikić) skrze dvojí interpretační klíč, koncept hladkého a rýhovaného prostoru Gillese Deleuze a Félixe Guattariho a Balabánův výklad biblického Exodu, ukazuje čtyři základní principy tohoto spíše intenzivního než extenzivního toulání: znicotnění, smysl pro hladké, melancholii a fragmentarizaci. Román středovýchodní Evropy Tuláctví Hladký a rýhovaný prostor (Gilles Deleuze, Félix Guattari) Exodus (Milan Balabán) Melancholie Znicotnění Smysl pro hladké Fragmentarizace
|
|
|
Zahradníčkovo Znamení moci
Svárovská, Nicol ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Chavalka, Jakub (oponent)
Práce si klade za cíl interpretovat rozsáhlou básnickou skladbu Jana Zahradníčka Znamení moci. Interpretace krystalizuje kolem motivu dehumanizace člověka (spojené s nietzscheovským motivem nihilismu a posledního člověka), ztráty slova, diskontinuity, ztráty času, lidské tváře, nicoty (konkretizované Nicoty) a možnosti záchrany spojené s iniciací zraku. Pro osvětlování motivů jsou zásadní dvě významové linie sbíhající se v Zahradníčkově Znamení moci: Dantova Božská komedie a Picardovo dílo pozdních čtyřicátých let. Báseň Znamení moci psal Zahradníček na přelomu roku 1950-1951, v době intenzivní práce na překladu Dantovy Komedie. Intencí první části je ukázat, jak silně Božská komedie formuje jeho imaginaci a promítá se do zpodobení klíčových motivů Znamení moci. Intencí druhé části je otevřít pro interpretaci Znamení moci nový významový kontext, dílo švýcarského esejisty, filosofa a básníka Maxe Picarda, které mělo pro Zahradníčkovu skladbu zásadní význam. V představení Picardova specifického uchopení klíčových fenoménu modernity, jež se infiltrovalo do Zahradníčkovy skladby, spatřuji další cíl práce. Výklad určuje základní otázka Znamení moci - "co se stalo s člověkem" -, ve které rozeznáváme dva momenty: kdo je člověk a jak se člověk proměnil. Proměna povahy lidství člověka, proměna jeho...
|
host ::
RSS.